Komplex bohů

"A god komplex is an unshakable belief characterized by consistently inflated feelings of personal ability, privilege, or infallibility"

Parkour má problémy, víme to všichni, řeší to pomalu také každý. Moc se soutěží, dropuje, gumodick-uje, gay stuff-uje, mluví se sprostě, soutěží, točí se videa, málo se uklízí, nezachraňují se peněženky a taky soutěží. Nováčci jsou drzí, ničeho si neváží, skáčou na co nemají a chtěj se učit beka. Podle některých by se to mělo změnit, nováčci by měli být cepováni aby byli méně troufalí a víc filosoficky uvědomělí. Jenže...

Být teď nováčkem - typicky patnáctiletým klukem co se zrovna nedávno dověděl o parkouru a chce to zkusit, po prvním jamu bych se na to vykašlal. Proč? Nazval bych to komplex bohů. V psychologii je to poměrně známý pojem, zpravidla popisující člověka, který není schopen uznat chybu a je plně přesvědčen o své nedostižnosti. Tenhle koncept pk scéna dovedla do zvráceného extrému: Nikdo si nemyslí že je bůh - udělali ho z něj ostatní.

Je to stejný příběh na každém jamu: 200 lidí na místě, 90% si skočí jeden dva skoky a pak sedí a pozoruje 10% "Bohů" - známých traceurů. Balada o nedotknutelnosti začíná...vzduchem lítají nejen šílené polety a dvojitá salta, ale i oslavné ódy. "To je magor, to je neskutečný atd." Nemám absolutně nic proti dobře zvládnutým extrémním skokům. Ať už Zonyho doubleside, Jimův gainer z výšky, Sahirovy kongy atd, atd, atd (výčet lidí co obdivuju by byl nadlouho), vše u mě vzbuzuje uznání a obdiv nad kontrolou, silou a odvahou. Demonstrovat tyto hodnoty je naprosto v pořádku a nevidím žádný důvod nepředvádět co člověk dokáže.

Problém je v tom, jak si to zbytek komunity přebírá. Skvělé výkony by měly být příkladem, inspirací a ukázkou, čeho se dá dosáhnout poctivým tréninkem. Místo toho tady máme glorifikaci, odcizení a ikonizaci osob a skoků. Skvělé výkony jsou něco, co si mohou troufnout předvádět jen "vyvolení" jedinci, obdařeni jakousi vyšší mocí. Pokud by se kdokoliv jiný pokusil je napodobit, zákonitě selže, protože není (rus, angličan, zony, jim atd. atd.). Tohle je problém sedícího povzbuzování. Lidé si tak mezi sebou navzájem upevňují pocit že je jsou "horší" a "nebudou raději nic skákat aby se neztrapnili" protože "teď tam přeci skáčou ti dobří". Na jamu je toto problém spíše praktický, protože často lidé postávají tam, kde by se dalo skákat a vznikají tak tlačenice (typicky vltavská), ale jakmile se tento přístup přenesl do našeho tréninku a na internet, je zle. Náročné a spektakulární skoky, skvělé flow a jiné ozdoby parkouru a ukázky lidských možností už nám nejsou něčím co nás žene vpřed, ale spíše závažím, které jsme si přivázali na nohu a kterým si neustále připomínáme, jak jsme slabí a nicotní.

Jak tohle vzniklo? Těžko říct...možná kdysi jako dobrá věc. A když ne dobrá tak neškodná. V dobách kdy kolovaly vtipy o Ravenovi a slovácích. Záměrné zveličování schopností člověka do absurdních výšin (Ravenovy kliky způsobili globální oteplování, Míša Postulka má dovolenou na transibiřské magistrále jako lokomotiva) bylo tenkrát nástrojem, jak člověku humornou formou říct že ho uznáváme. Mimochodem podobně vznikly i "teplé" narážky. Co se ale děje dnes už není sranda. Ve chvíli kdy si někteří nováčci myslí, že se musí rozejít s přítelkyní, aby mohli začli dělat parkour, je třeba zakročit. Stejně to platí pro chvíli, kdy je doubleside považován za něco naprosto nadpozemského a nedosažitelného.

Nebudu tady apelovat na zkušené, jelikož ti často dělají co mohou. Je otázkou jestli vůbec apelovat, jestli toto není ten přírodní proces prosívání "slabých" a jako takový jestli se dá vůbec zvrátit. Ale přesto: Až někdy zase uvidíte něco neskutečného, ať už na videu nebo ve skutečnosti, nepřemýšlejte o tom, kdo skáče, ale přemýšlejte, co vám chybí k tomu aby jste to dokázali vy. Povzbuzujte k podobnému myšlení všechny okolo sebe. Skákejte na akcích ikdyž se vám zdá, že nemáte "co předvést". Ve výsledku není důležité, jestli jednou podobně šílený skok skočíte (nemusí to být vaše cesta) ale to, že si užijete pohyb jako takový. A to, že díky vám se nebudou stydět ani ostatní.